Ukázka z knihy
Kryštof se zrovna z hlavy snažil vytěsnit myšlenku na podmínečné vyloučení, když tu se vynořil u rozcestí, které bylo asi v půli cesty domů. Na chvíli zastavil a pak si uvědomil, kde vlastně je. Byl jen kousek od jeskyně, kde se schovali s dědou, když jeli na výlet na kolech. Pro jistotu se ještě jednou rozhlédl po okolí, aby se ujistil, že se nemýlí, a po paměti se vydal směrem k úkrytu. O několik minut později již spatřil povědomou skálu, ale vchod do jeskyně nebyl vůbec vidět. Celé její okolí bylo kompletně zarostlé vegetací, a kdyby Kryštof místo neznal, ani by ho nenapadlo jít ho prozkoumat.
Když dorazil ke vchodu a odhrnul stranou břečťan, zjevil se mu dobře schovaný vstup do potemnělého úkrytu. Rychle se protáhl do útrob jeskyně a potom, co spustil popínavý závěs zpět na svoje místo, měl konečně čas, aby si na chvíli vydechl. Skrýš vypadala stejně tak, jak si ji Kryštof pamatoval. Po krátkém pátrání dokonce nalezl i staré známé malby s otisky rukou na stěnách. Musel si na ně však svítit mobilním telefonem, protože tuto část jeskyně již zahalila neprostupná tma. Navíc mu začínala být zima, a tak se jen posadil na školní batoh a přitáhl si kolena pod bradu, aby se trochu zahřál. Pokračovat v cestě se zatím nedalo, přinejmenším dokud se nepřežene bouře, ale tomu vzdálené zvuky hromů nenapovídaly.
Najednou ho zaplavil zvláštní pocit, který by v této situaci neočekával. Byl sám v jeskyni uprostřed lesa s podmínečným vyloučením v batohu, ale i přesto se cítil bezpečně. Přesně tak se cítil, když tu byl s dědou naposledy. Jeho myšlenky se rozběhly jako nezadržitelný proud a začaly se mu vybavovat další vzpomínky na společně strávené chvíle. Kryštof dlouho seděl před zdí s obrázky a rozjímal, když vtom u ucha zaslechl vysoký bzučivý zvuk. Podíval se, odkud přichází, a uviděl, jak mu na předloktí dosedá komár. Okamžitě zareagoval a připlácl ho, ale bylo pozdě. Komár už ho stihl bodnout a na ruce mu tak zbyl jen krvavý flek a zvětšující se štípanec. Vzhledem k tomu, že měl alergii na hmyzí bodnutí, začala mu ruka opuchat a nepříjemně svědit.
Rozhodl se, že nebude dál sedět na jednom místě, aby nebyl tak snadným terčem pro nějakého dalšího malého upíra, a vydal se prozkoumat jeskyni hlouběji do jejího nitra. Stále přitom svítil mobilním telefonem, který už nějakou tu chvíli vydával zvuk oznamující vybití. Malby se táhly po celé délce jeskyně až na její konec. Objevil i část, která byla pokryta pouze otisky dlaní, a tak si krátil chvíli průzkumem, jestli nalezne nějaký, který by byl podobně velký jako jeho dlaň. Po chvilce zkoušení jeden takový opravdu našel. Byl celý černý, jako kdyby ho někdo otiskl rukou umouněnou od uhlíků z táborového ohně. Nakonec při svém průzkumu jeskyně narazil na oblast, kde pocítil ve tváři závan čerstvého vzduchu. Připadalo mu, jako kdyby byl poblíž nějaký druhý vchod. Stále si svítil, aby viděl, kam jde, když mobilní telefon vydal poslední upozornění, že se vybíjí, a potom definitivně zhasl. Tak se stalo, že Kryštof zůstal bez světla a spojení s okolním světem. Zvědavost mu však nedala a vydal se opatrně zkoumat další terén. Lezl po čtyřech, rukama před sebou prohledával zem, když najednou uviděl trochu světla, které vycházelo ze spodní části stěny jeskyně. Připlazil se blíž a zjistil, že se jedná o docela prostorný tunel, dlouhý asi tak pět metrů a metr a půl vysoký. I když byl strmý, byl si Kryštof jistý, že by se v případě potřeby dokázal vydrápat zpět nahoru.
Vydal se tedy příkrou chodbou nohama napřed, ale zapomněl do svých úvah zapojit to, že je celý mokrý, a navíc i tunelem prosakovala voda, která promáčela jeho stěny. Všechny tyto faktory způsobily, že Kryštof podklouzl, a než by řekl švec, smýkal se po zádech dolů. Snažil se tuto zběsilou jízdu zpomalit tím, že tlačil nohama i rukama do stěn tunelu, ale účinek to mělo pramalý. Jak se řítil k okraji, viděl před sebou stále probíhající liják, ale nedokázal udělat nic pro to, aby pád alespoň zpomalil. A tak vyklouzl ven, žaludek mu udělal kotrmelec a Kryštof začal padat dolů.
Ve chvíli, kdy chlapec vyletěl z jeskyně, projel oblohou blesk, který udeřil přímo do vrcholku skály nad ním. Kryštof slyšel současně se zábleskem přímo ohlušující ránu hromu, při které mu skoro praskly ušní bubínky. Pak se stalo něco, co absolutně nedokázal vysvětlit. Uprostřed stromu stojícího před ním se rozsvítilo modré světlo a nasálo do sebe veškerou energii blesku, který právě udeřil. Modrá záře narůstala, až osvítila celý prostor koruny, a pak se náhle změnila v modré kuželovité záblesky světla, které začaly obíhat kolem.
Jedno ze světel si to namířilo přímo na Kryštofa, jenž zrovna levitoval ve vzduchu po tom, co nedobrovolně opustil tunel, a zasáhlo ho asi půl metru před dopadem na zem. Chlapec pocítil nepříjemné mravenčení, které se z pravého boku, kam ho světlo zasáhlo, začalo šířit až do konečků prstů. Nepříjemný pocit zesílil natolik, že začal z plna hrdla křičet, ale ještě než dopadl do vysoké trávy, všechny barvy a zvuky pohltila tma.
